Skromnost a Pokora

Ve jménu Alláha[1] Milosrdného, Slitovného. Nechť Alláh požehná našemu Učiteli, nejvznešenějšímu Prorokovi Muhammadovi (SAWS)[2]. Modlíme se k Alláhovi,  děkujeme Mu a hledáme Jeho pomoc, vedení a odpuštění. Hledáme u Alláha útočiště před zlem v našich duších a hříšností v našich skutcích. „Ten, koho Bůh vede, ten po správné cestě kráčí, avšak pro toho, komu Bůh dal zbloudit, nenajdeš ochránce ani průvodce žádného.” (PSK, 18:17)[3]

Navazuji na naší předchozí diskuzi, ve které jsme si řekli, že chování je vždy možno změnit a zlepšit. Také jsme si připomĕli význam a hodnotu dobrého chování. Řekli jsme si, že Prorokovy (SAWS) hadíthy, které označujeme za věrohodné, většinou popisují dobré chování.

Dovolte mi nyní pohovořit na téma skromnost. Skromnost neboli pokora má dva významy. První znamená přijmout pravdu od každého, kdo ji tlumočí. Mnoho lidí má problémy uposlechnout pravdu, když přichází od někoho mladšího než jsou oni a akceptují ji pouze od lidí starších nebo lepšího postavení. Měli bychom se řádně

zamyslet nad tímto bodem, protože už na začátku tohoto seriálu jsme se dohodli, že budeme přemýšlet prakticky. Naučit se přijímat pravdu nehledě na to, kdo nám ji tlumočí, zda je to člověk slabý či silný, bohatý nebo chudý, vznešený či prostý, příbuzný či nikoliv, přítel nebo protivník.

Druhý význam slova skromnost je ve způsobu chování vůči ostatním. Měli bychom být na ostatní laskaví, ať jsme sluhou či pánem, bohatí nebo chudí, vznešení či prostí. Měli bychom zacházet se všemi srdečně a upřímně.

A jak jsem přišel na tyto dvě definice? Na to, co je protikladem skromnosti? Je to pýcha? A co je vlastně pýcha? Prorok (SAWS) řekl: „Pýcha je pohrdání pravdou a opovržení lidmi.“[4] Co je tím myšleno? Pohrdání pravdou znamená její odmítání. Takže skromnost by měla být uznání pravdy. Ukážeme-li  pohrdání vůči lidem, je to pýcha a arogance, kterou vyjadřujeme, že jsme mnohem lepší než oni.

Toto je způsob, jak jsem došel k definici skromnosti.

Půvab skromnosti:

-          Prorok (SAWS) řekl: „...nikdo není pokorný pro Alláha, ledaže ho Alláh povýší (v postavení).[5]“ Cožpak bychom my všichni nemilovali osobu, která by dosáhla ve svém životě vysoké pozice, zatímco je stále skromná ve svém chování? Cožpak bychom my všichni nenáviděli tutéž osobu, kdyby jednala s lidmi pohrdavě a arogantně?

-     Prorok (SAWS) řekl: „Ten, kdo je pokorný pro Alláha, toho Alláh povýší o stupeň, až dosáhne stupňů nejvyšších a ten, kdo je vůči Němu arogantní, toho Alláh sníží o stupeň, až dosáhne nejnižšího z nízkých stupňů.“[6]

-     Prorok (SAWS) řekl: „Alláh mi odhalil, že bychom měli být pokorní mezi sebou a neměli bychom odhalit své pohrdání a aroganci vůči druhým.“[7]

-     Prorok (SAWS) řekl: „Alláh (SWT)[8] říká: ‚Ten, kdo je vůči Mně pokorný takhle (a položil svou dlaň na zem), toho Já povýším takhle (a Prorok (SAWS) zvedl svou dlaň co nejvýš k obloze).“[9] Podívejte se jak to Prorok(SAWS) hezky vysvětlil!

Prorok (SAWS) řekl: „Ten, kdo má ve svém srdci pýchy byť jen o velikosti hořčičného semínka, nevstoupí do Ráje.“ ⁹ Přečtěte si tento hadíth opravdu pozorně! Podívejte se do svého srdce a zeptejte se sami sebe, jestli vaše srdce obsahuje byť jen hořčičné semínko pýchy. Pokud máte v srdci pýchu a aroganci, pak budete ochuzeni o Ráj navzdory všem svým modlitbám, půstu, zakátu[10]a všem náboženským lekcím, kterých jste se zůčastnili. Dejte si pozor na aroganci!

-         Alláhův posel (SAWS) vyprávěl: „Alláh (SWT) řekl: ,Pýcha je mou rouškou a Síla je můj šat, a ten, kdo soutěží se Mnou v napodobování těchto, toho já budu trýznit.“[11]

-         V súře Luqman Alláh říká: „Neodvracej tvář svou od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače!“ (PSK, 31:18) Použité slovo v arabštině pro výraz ,odvracej svou tvář‘ - tusa’ir - je odvozeno od slova sa’ar, což je onemocnění, jež postihuje velbloudy. Když jsou zvířata postižena touto nemocí, jejich krky se otočí a nikdy se nevrátí do své původní polohy. Je to jako Alláhovo varování, abychom neodvraceli své tváře, aby nám to pak nezůstalo navěky.

-         V jiné súře Alláh (SWT) říká: „A nevykračuj si po zemi troufale, vždyť zemi nemůžeš rozpoltit a nedosáhneš výškou svou hor vrcholku.“ (PSK, 17:37).  Syne Adamův, buď pokorný; nic nemáš navždy, tak proč jsi arogantní?

Skromnost Proroka (SAWS):

Prorokovi (SAWS) společníci říkávali, že kdykoliv Prorok (SAWS) potřásl něčí rukou, nikdy nepustil ruku tohoto člověka jako první. Vždy věnoval plnou  pozornost tomu, kdo ho zdravil. Nejen že mu podal svou ruku, ale také se k němu otáčel celým svým tělem. Když vstoupil do místnosti, sedl si na první volné místo a vždy byl veselý a usměvavý. Zkuste se alespoň v tomhle chovat jako náš Prorok (SAWS) a staňte se pokornými následovateli. Staňte se pokornými následovateli Proroka (SAWS) a zkuste ho napodobovat alespoň takto:

1)      Když někomu tisknete ruku, dívejte se mu do očí.

2)    Když někomu tisknete ruku, nestahujte tu svou dříve než ji stáhne on.

3)    Netřeste pouze konečky svých prstů, protože to je arogantní.

Milujte Proroka (SAWS)! Dychtěte po tom ho vidět a sedět s ním!

Jeden muž šel na setkání s Prorokem (SAWS) a třásl se strachy jako by šel na setkání s králem. Prorok (SAWS) mu řekl: „Uklidni se, já nejsem král, já jsem jen syn kurajšovské ženy, která jedla qadid (suché maso).“[12]  Řekli byste vy sami nĕkdy nĕco podobného? Přišel někdy někdo za vámi v obavách z vašeho postavení a vy jste mu řekli, že jste synem obyčejného sedláka?!! Subhanallah, někteří lidé si nepřejí nic jiného, než aby měli kolem sebe samé slabé a ustrašené lidi, aby jim mohli poroučet.

Prorok (SAWS) jezdil na oslu, přestože uměl velmi dobře jezdit na koni. Proč? Protože chtěl být pokorný před Alláhem. Když si měl vybrat mezi mezkem a koněm, zvolil si mezka.

Doufám, že správně chápete má slova. Nechci, abyste se ponižovali. Jen si myslím, že není na škodu, když se čas od času uskromníme a budeme pokorní před Alláhem a budeme svá srdce učit skromnosti a nesobeckosti.

V den, kdy se Khaibar otevřel Islámu a Prorok (SAWS) se vítězně vracel do Medíny, všichni vyběhli ven ho vítat. A co Prorok (SAWS) udělal? Slezl z koně, na kterém jel a požádal o svého mezka. Na něj pak nasedl a vjel do Medíny! 

Kdykoliv se Prorok (SAWS) procházel a přišla za ním mladičká služka, uchopila ho za ruku a on ji nepustil a doprovázel ji až do doby, než nakoupila vše, co potřebovala a vrátil se s ní ruku v ruce domů. Udělali jste někdy něco podobného pro svého mladšího bratra? Dělali byste si legraci, kdyby někdo požádal o něco podobného vás? A podívejme se, Prorok (SAWS) takový byl k děvčátkům.

V den, kdy probíhala bitva U zákopu, společníci kopali a rozbíjeli kameny. Tato práce byla v tento den velmi důležitá. Další těžkou dřinou tohoto dne bylo vytahování rozbitých kamenů a písku z příkopu. Co se tedy Prorok (SAWS) rozhodl dělat? Vybral si druhou činnost. Společníci říkali, že Prorok (SAWS) nosil štěrk a písek z příkopu tak dlouho, až celé jeho tělo bylo pokryto pískem a prachem.

Nyní mi řekněte; umyli jste někdy své matce nádobí? A nebo jste si vždy mysleli, že tato práce vás není hodna. Prorok (SAWS) pomáhal s domácími pracemi; nakupoval potřebné věci na trhu, šil si oblečení, opravoval si boty, dojil svou kozu, atd. Toto je Posel celého lidstva! První který vstoupil do Ráje??! Všimněte si, jak byl prostý a pokorný!

V den bitvy u Khaibaru doprovázelo vojsko muslimů kolem dvaceti žen. Prorok (SAWS) mezi něma uviděl mladou dívku a protože byla příliš mladá, zavolal na ni a posadil ji na svého velblouda. Společníci řekli, že vždy, když si chtěl odpočinout, sestoupil z velblouda jako první, stáhnul zvíře k zemi a pak vzal děvče za ruku a pomohl jí na zem. Když bitva skončila vítězstvím muslimů, Prorok (SAWS) rozděloval kořist a hledal také tuto dívku. Když ji nalezl, požádal ji, aby přistoupila. Poté co přišla blíže, dostala od Proroka řetízek a ten trval na tom, že jí ho sám nasadí. Tato dívka, poté co dospěla, řekla: „Při Alláhovi, tento řetízek jsem nesundala od tohoto dne a chci s ním být i pohřbena. Jestli potkám Proroka (SAWS) v Den Posledního soudu, přijdu k němu s řetízkem kolem krku a řeknu mu: „Tady je ten řetízek, Ó Proroku (SAWS) Alláha, pamatuješ si na něj?“

Máte také takové vlastnosti? Jednáte se svými zaměstnanci či jinými podřízenými s takovou slušností? Potěšíte své zaměstnance nebo nějakého jiného podřízeného podobným způsobem? Jestliže ne, pak by jste měli vědět, že máte ve svém srdci pýchu a nenásledujete sunnu (Prorokovu tradici).

A jakým způsobem měl Prorok (SAWS) vstoupit do Mekky po vítězství Islámu?[13] Jeho hlava byla sklopená ze skromnosti před Alláhem. Ti, kteří to zažili, to popsali takto: „… svým čelem se téměř dotýkal zad svého velblouda!“

Mohli byste vy být stejně pokorní v den vašeho největšího vítězství? V den, kdy jste povýšili či odmaturovali, chovali jste se tímto způsobem? Prorok (SAWS) vstoupil do Mekky poprvé po 13 letech, poté co byl trýzněn a donucen ji opustit; ve chvíli svého největšího vítězství tam vstoupil s hlavou skloněnou v pokoře před Alláhem! Umíte si to představit?

Jednou šli společníci někam ven s Prorokem (SAWS), po cestě dostali hlad a chtěli se najíst. Jeden z nich řekl: „Rozdělám oheň.“ Jiný řekl: „Udělám tohle a tohle.“ Prorok (SAWS) řekl: „A já nasbírám dříví na oheň.“

Skromnost společníků:

Abu Bakr (RA)[14] zametal a uklízel dům jedné velmi staré paní, i když byl Khalífou Muslimů, zatímco my se stydíme uklízet i svůj vlastní dům. Dívky často říkají svým matkám, že teď, když jsou na univerzitě, mají mnohem důležitější věci na práci než je úklid či mytí nádobí.

Abu Bakr (RA):

Jednou k Abu Bakrovi přišel čerstvý konvertita (člověk, který čerstvĕ konvertoval k Islámu), bývalý nepřítel a požádal ho, aby mu dal z dobročinnosti nějaký majetek. Abu Bakr mu dal smlouvu na část jednoho pozemku a řekl mu, aby zašel za Omarem Ibnul Khattabem a požádal ho o souhlas jakožto svědka. Tento muž se tedy vypravil za Omarem a požádal ho, aby to podepsal na příkaz Khalífy. Na to Omar řekl: „Při Alláhovi, když byl Islám slabý, dožadovali jste se toho násilím, ale teď je silný. Nepodepíšu to.“ Pak ten papír vzal a roztrhal ho na malé kousíčky. Muž se vrátil k Abu Bakrovi a řekl mu, co Omar udělal a nakonec se zeptal:„Stejně, který z vás je vlastně Khalífou?“ Abu Bakr odpověděl: „Při Alláhovi, tato funkce je jeho, jestliže ji chce.“

Co byste dělali vy, kdyby se vám stalo něco podobného? Možná byste se rozčílili a řekli by jste: „Co si to dovoluje? Já jsem Khalífa!“

Dokonce i Omar Ibnul Khattab byl tak pokorný, když řekl: „Přeji si, abych byl pouhým chloupkem na hrudi Abu Bakra.“ Můžete říct podobnou větu o některém z vašich konkurentů?

Omar Ibnul Khattab (RA):

Když byl Omar Emírem (Khalífou), navštívila ho delegace z Iráku pod vedením al-Asnafa Ibnu Qayese. Všichni byli překvapeni, když zjistili, ze Omar je v chlévě a vlastnoručně čistí zvířata. Na to Omar řekl al-Asnafovi, který byl jedním z hodnostářů Iráku: „O Asnafe, proč nepřijdeš a nepomůžeš Emírovi věřících?“ Al-Asnaf odpověděl: „Nechť ti Alláh požehná Omare, Emíre věřících. Proč sis nezavolal jednoho ze svých sluhů, aby udělal tuto práci?“ Omar odpověděl: „A kterého sluhu? A kdo je al-Asnaf? Cožpak nevíš, že ten, kdo se stane vůdcem Muslimů se také stane jejich sluhou?“

Ali Ibn Abu Tálib (RA): 

Jednou seděl Ali se svým synem, Muhammadem, (toho měl s manželkou, která se jmenovala  Al-Hanafiah, ne Fatimou, Prorokovou (SAWS) dcerou). Jeho syn se ho zeptal: „Otče, kdo je pro Alláha nejlepší ze všech Muslimů po Prorokovi (SAWS)?“ Ali odpověděl: „Abu Bakr.“ Jeho syn se zeptal: „A kdo dál?“ Ali odpověděl: „Omar Ibnul Khattab.“ Jeho syn se už bál zeptat znovu, Ali pokračoval: „Pak je Othman Ibnu Affan“, tak se ho zeptal: „A pak ty?“ Tak Ali odpověděl: „Ne, můj synu, já jsem pouze jedním z mnoha prostých Muslimů.“

Al-Hussain ibn Ali (syn Fátimy (RA) a Aliho) a Muhammad (syn Aliho) se jednou pohádali a nemluvili spolu dlouhou dobu. Muhammad se pak rozhodl poslat dopis Al-Hussainovi, ve kterém napsal: „Drahý bratře, je to už dlouho, co jsme se pohádali a ty jsi lepší než já a tvoje matka je lepší než ta moje. Slyšel jsem jednou Proroka (SAWS), jak říká: „Nejlepší z vás je ten, kdo začne s usmiřováním jako první. Nechci začít a být tedy lepší než ty, proto tě prosím, abys začal s usmiřováním ty.“ Podívejte se na tu pokoru! Mohli by jste se takto zachovat vy, když jste rozhádaní s nějakým člověkem?

Zaid Ibn Thabet (RA):

Mějte na paměti, že Zaid byl první, kdo shromáždil celý Korán. Jednou jel na svém velbloudu, když Abdulláh Ibn Abbas (synovec Proroka (SAWS) a učenec národů Muslimů) přistoupil, vzal jeho velblouda za uzdu, aby ho vedl a pravil: „Bylo nám přikázáno, abychom se takhle chovali k našim učencům.“ Zaid rychle slezl dolů, políbil Abdulláhovi ruku a řekl: „Bylo nám přikázáno, abychom se takhle chovali k příslušníkům Prorokovy (SAWS) rodiny.“

Ohromujícím příkladem skromnosti a pokory byl Imám Al-Shafei[15]:

Řekl: „Pili jsme vodu Zamzamu, abychom získali více vědomostí (s úmyslem získat více znalostí). Kdybychom ji pili pro zbožnost (taqwa), bylo by to pro nás daleko lepší.“

Také řekl: „Miluji ctnostné věřící (as-Saleheen) ale nejsem jedním z nich. Přesto si přeji, abych získal jejich přímluvu. Nesnáším toho, kdo obchoduje v hříchu, přestože on a já obchodujeme se stejným zbožím.“

Také řekl: „ Nezvedejte svou hlavu příliš vysoko, aby Vás Alláh nesnížil na úroveň, kterou si  zasluhujete. Cožpak nevidíte, že ti, kteří ji skloní, naleznou ochranu a stín pod krovem, a ti, kteří se snaží pozvednout hlavu nad krov, naleznou ukřivdění?“

Takže, jak být skromný?

Pár příkladů skromnosti a pokory uplatnitelných v našich životech:

Skromnost v oblékání:

Neznamená to, že máte mít ošuntělé šaty nebo nosit roztrhané oblečení. Abdulláha Ibn Mas’ud vypravoval: „… Muž prišel za Alláhovým Poslem (SAWS) a řekl: ‚Ó Posle Alláhův, opravdu miluji dobré a hezké oblečení. Je tohle druh pýchy?‘ Prorok (SAWS) odpověděl: ‚Věru, Alláh je elegantní a miluje půvab.“[16]

Měli bychom se však vyhýbat extravagantnímu oblečení, neboť to je považováno za přebytečnou hrdost. Jestliže se však oblékáme elegantně s úmyslem udělat dobrý dojem na zbožné Muslimy, tak je to bráno jako příznivé. Ale dejte si pozor,  obzvláště vy ženy.

Ibn Omar vyprávěl, že Prorok jednou (SAWS) řekl: „Jeden muž šel po cestě a pln pýchy táhl za sebou svůj šat a tak ho pohltila země a bude v ní klesat až do Dne Zmrtvýchvstání.“[17]

Prorok (SAWS) řekl: „Toho, kdo nosí prostý oděv ze skromnosti k Alláhovi (AWJ)[18] , ikdyž má možnost si koupit to nejdražší oblečení, Alláh zavolá v Den Rozsouzení před všechny ostatní lidi. Alláh ho pak požádá, aby si vybral jakékoliv oblečení víry, které se mu líbí.“[19]

Toto nicméně neznamená, že bychom měli přestat nosit krásné oblečení.

Pokora ke sluhům:

Poslechněte si tuto část Prorokova (SAWS) hadísu: „…(Tvoji sluhové jsou) tvými bratry, které Alláh umístil pod tvé vedení. Živ je tím, co jíš ty sám a šať je tak, jako šatíš sám sebe. Nechtĕj po nich, aby dělali něco nad své síly a když ano, tak jim s tím pomoz.“ [20]

Abú Hurairah vyprávěl, že Posel Alláhův (SAWS) jednou řekl: „Když něčí sluha připravuje jídlo pro svého pána v potu tváře /v horku a kouři/ a pak mu ho servíruje, jeho pán by pak mĕl posadit svého sluhu vedle sebe a mĕli by jíst spolu. A pokud jídla není dost, mĕl by dát svému sluhovi něco ze své porce.[21]

Prosím, buďte opatrní při zacházení se svými sluhy. Žena v domácnosti může říct své hospodyni, aby uklidila celý dům, pak připravila jídlo na hostinu a znovu uklidila dům, až odejdou hosté. Ona však možná nebude schopna udělat všechnu tuto práci. A ještě ke všemu je možné, že je s ní zacházeno hrubě. Dávejte si pozor na to, jak zacházíte se sluhy, protože Alláh řekl, že oni jsou „pod vaším vedením.“ Buďte pokorní k Alláhovi v tom, jak zacházíte se svými sluhy.

Skromnost ve vybavení vlastního domu:

Mnoho manželství ztroskotá kvůli rodičovským neshodám při vybavování domácnosti. Ali Ibn Abu Taleb vyprávěl: „Když mi byla Fátima, dcera Proroka (SAWS) slíbena k sňatku a vzali jsme se, šli jsme do našeho domu a, u Alláha, neměli jsme tam nic kromě předložky z ovčí kůže a podušky naplněné palmovým vláknem.“ Neříkám, že se máte zařídit stejně, protože dnešní doba i prostředí jsou zcela odlišné, ale tyto dvě věci, které Ali (RA) zmiňuje, byly i v jeho době velmi skromné, vzhledem k tomu, co bylo k dispozici. Později Alláh Alimu hodně požehnal a on dokončil vybavení svého domu.

Pokora k chudým příbuzným:

Pamatujte na své chudé příbuzné a začněte u nich. Navštevujte také je častěji a nemyslete si, že udržování příbuzenských svazků se vztahuje pouze na bohaté příbuzné.

Pokora k těm, kteří jsou nižšího sociálního postavení a méně vzdělaní než my:

Často slyšíme, jak se kdejaký mladík vytahuje: „Já jsem z AUC.[22] Je velký rozdíl mezi mnou a  studentem obchodní fakulty z obyčejné univerzity.“ Nedělejte to. Nepředvádějte se se svým vzděláním  či diplomy.

Pokora k učitelům:

Často si děláme legraci z našich učitelů a profesorů. Nedělejte to. Jsou to lidé, kteří vás naučili být takovými, jací jste, dlužíte jim tedy alespoň toto.

Pokora ke studentům:

Dejte si pozor vy, kteří voláte lidi k Alláhovi, buďte pokorní v tom, co říkáte. Hodně mladých lidí se snaží vést své přátele po správné cestě tím, že si z nich dělají legraci a říkají: „Jsi stále začátečník. Jsi tak naivní.“ atd. Dejte si na to pozor! Tímto způsobem lidé odmítnou naše náboženství a bude to pro ně důvod, proč se vyhýbat společnosti zbožných muslimů. Buďte trpěliví a chovejte se k lidem, které chcete vést k Islámu, se zájmem a péčí.

Skromnost k rodičům:

Alláh řekl: „Skloň k nim oběma z milosrdenství křídla pokory a řekni: ‚Pane můj, smiluj se nad nimi oběma, tak jako oni mě vychovali, když jsem byl malý!‘.“ (PSK 17:24) Kdyby byli vaši rodiče ještě naživu, políbili byste jejich ruce? Můžete políbit matčiny ruce na veřejnosti? Tohle je jedno ze znamení pokory. Jestliže již nežijí, pak pros o odpuštění pro ně a udělej něco dobrého ve svém životě, něco, co může být přidáno do jejich knihy dobrých skutků.

Jestliže chcete být pokorní, zkuste dělat vše, co jste teď četli, po dobu alespoň jednoho měsíce a uvidíte, jak je to snadné. Jen zkuste políbit matčiny ruce a, při Alláhovi! I tento malý skutek vás naučí, jak být skromný pro Alláha (AWJ)[23].

Nejlepší druh skromnosti:

Nejlepší skromností je vaše pokora k Pánu. Nechlubte se, nepoučujte ostatní, nepředvádějte se jen proto, že jste se zúčastnili lekcí náboženství, nebo že nosíte hidžáb[24], nebo protože se pravidelnĕ modlíte, zatímco spousta lidí se nemodlí. Alláh řekl: „Kvůli rozmnožování zisku neuštědřuj“ (PSK 74:6). Uskromnĕte se a pokloňte se před vaším Pánem, protože všechno, co máte, je z Jeho dobroty a požehnání.

Všechny výše zmíněné příklady, jsou příklady skromnosti, ale není to všechno. Přemýšlejte nad sebou a zkuste sami vymyslet způsob, jak být pokorný před naším Stvořitelem. Přemýšlejte o Alláhovi (AWJ) a Jeho schopnostech a požehnání;  to bude stačit na to, abyste se cítili malí a bezvýznamní. Uvědomte si, že On je Největší a hned pocítíte, jak sami jste malí.

A jak tyto příklady uvést do praktického života?

-     jděte na jídlo s dělníkem, který je vám podřízený nebo s poslíčkem

-         nechte své sluhy sedět a jíst s vámi

-         začněte učit Korán chudé a prosté lidi

-         sedněte si s chudými lidmi a popovídejte si

-         ustanovte den v týdnu, kdy budete mýt nadobí jen vy

-         poklekněte a polibte matčinu ruku

-         hledejte vše, co se vám zdá ,pod úroveň‘ a udělejte to. Toto je nejlepší způsob, jak zkrotit svou duši a naučit ji pokoře. Hledejte vše, co vás opravdu naplňuje hrdostí a pýchou do té míry, že toho nemůžete nechat a začněte to omezovat tak, aby vás to učilo skromnosti.

A jak budete vědět, že jste se stali pokornými? Tak tedy:

-         Zeptejte se někoho, co si o vás myslí vaši sluhové.

-         Požádejte někoho, aby zjistil názor vašich přátel na vás.

-         Zjistĕte, co o vás říkají chudí lidé, obvzláště ti z vašeho sousedství.